2 otázky pro Heinze Leymann

V dubnu a květnu 2012 jsem oslovil některé kolegy doma i v zahraničí s následující prosbou:

„Jaké 2 otázky by jste rádi položili prof. Heinzi Leymannovi, kdyby byl dnes

ještě naživu a právě se dožíval 80-ti let svého věku?“

 

A zde jsou odpovědi některých kolegů z Česka a Slovenska:

(Odpovědi ostatních kolegů si můžete přečíst v němčině nebo angličtině na dalších stránkách tohoto webu.)

 

PhDr. Pavel Beňo (CZ)

1) Existuje podle Vás nějaká korelace (vztah) mezi mírou mobbingu (bossing, bullying, atp.) kvalitou férovosti (či dokonce demokracie) ve společnosti?

2) Vadilo by Vám, kdyby se za  mobbing/bossing/bullying považovaly také některé formy ekonomického násilí mezi lidmi (krádeže, tunely, korupce, atp.)?

3) Mohla by být tzv. civilcourage (občanská odvaha) řešením a prevencí mobbingu/bossingu/bullyingu ve společnosti?

 

Mgr. Jiří Gutknecht (CZ):

Je nutné,v našem  „právním státě“  (či v EU) změnit barvu pleti na tmavou , aby se člověk dovolal spravedlnosti?

Tím narážím na tři kauzy našich  nepřizpůsobivých spoluobčanů, v nichž bylo rozhodnuto v jejich  prospěch, zatímco já jsem v obdobných kauzách dostal pouze debilní  výmluvy. V první kauze se jednalo o vystěhování cikánů z ubytovny, v  níž neplatili nájem a majitel ubytovny na to měl tudíž plné právo. Paní Šabatová ovšem z titulu zástupkyně ombudsmana přijela tyto obyvatele osobně navštívit v doprovodu právníka, proběhla velká mediální show a majitel ubytovny byl nucen dotyčné osoby nechat v ubytovně dále bydlet (a upozorňuji, že majitel ubytovny do pravomoci kanceláře ombudsmana nespadá!).

Druhá kauza se týká slavné ústecké rodiny Červeňákových, která se jednou dobrovolně odstěhovala na Slovensko a vrátila se cca po půl roce ve větším počtu (údajně jich odešlo 18 a vrátilo se 40, ale údaje o počtu se různí). Poté Červeňákovi spustili křik, jak jim bylo ublíženo a dočkali se odškodnění ze Štrasburku ve výši 900 000 korun. Já jsem ze Štrasburku dostal pouze debilní výmluvu.

A konečně do třetice v jedné kauze (už nevím, čeho se přesně týkala, ale šlo opět o cikány), že v jejich případě je promlčení případu v rozporu s dobrými mravy, o čemž rozhodl Nejvyšší soud. A já stále dostávám jen debilní výmluvy, že můj případ je promlčen.

2. Existuje nějaká záhadná nepřímá úměra mezi výší postu a  inteligenčním kvocientem osoby, která jej zastává (t.j. čím vyšší post, tím nižší IQ)?

Vycházím opět z vlastní zkušenosti, neboť na čím vyšší místo jsem se obrátil, tím debilnější odpověď jsem odtamtud dostal (viz odpovědi z kanceláře ombudsmana od „nejlepších“ právníků v zemi a od mezinárodního soudu ve Štrasburku)…

 

Mgr. Eva Plíšková (CZ):

Co dělat s narůstajícím skrytým mobbingem nebo bossingem?

Lidé se bojí o práci a když se ohradí svým šéfům, jimiž jsou bossovaní, tak jim řeknou, že za branou čeká dalších sto, kteří by brali tuhle práci hned a že to bossování stejně nedokážete“. V případě mobbingu kolektiv dotyčného vyloučí z kolektivu a najde – li se přeci jen někdo, kdo se dotyčného zastane, tak i tento je z kolektivu vyloučen (tedy zpravidla).  Z toho plyne, že se lidé nechají raději utýrat a přivést do blázince, než by se třeba ohradili či dokonce soudili. Co v takovémto případě dělat? Když rozpoutáte boj, pak se to s vámi táhne celým životem a neseženete již pořádně další práci.

 

JUDr. Mária Ritomská (SK):

1. Pán Leymann,
ako by ste hodnotil vzťahy na pracoviskách v krajinách Európskej únie dnes v porovnaní s rokom, keď ste sa im začal venovať?

2.  … myslíte si, že na to, aby každý zamestnanec mal na pracovisku zabezpečené dobré pracovné vzťahy je potrebná legislatívna úprava všade tam, kde ešte nie je? A prečo?

3.  Na ktoré skupiny občanov by ste  zameral svoju činnosť dnes ako priekopník
boja za ľudské práva?

4.  Dodržujú sa na Slovensku základné ľudské práva a slobody?

5.  Má antidiskriminačný zákon právnu záruku pre prípadné súdne spory týkajúce sa mobbingu?

6.  Máme na Slovensku inštitúciu, ktorá by sa venovala občanom, ktorí sú ohrození mobbingom?

7. Je potrebné vyvíjať spoluprácu v rámci Európskej únie v oblasti boja proti mobbingu a ako si túto spoluprácu predstavujete?

 

PhDr. Iveta Šípošová (SK):

 1.  Ako moze nový zamestnanec ovplyvniť situaciu, keď zistí, ze jeho priamy sef je v emocionálne nestabily (t.j. má vykyvy nálad) a okrem iného mu bola pridelená vedúca, ktorá má nižsiu kvalifikáciu,  ako novy zamestnanec) a arogantné správanie, len koli tomu, ze je blízkou priateľkou šefa?

2.  Ak sef súhlasí s tým, ze jeho podriadený si chce zvýšit kvalifikáciu a po ukončení štúdia, kedy by mohol byť uspešný pre firmu, zistí ze ho šef vlastne oklamal a ze mu to stúdium nedoprial (nezvysi mu plat, ani neprideli vhodnu pracovnu poziciu) a zacne naňho vytvárat tlaky, aby odisiel ( napr. rozkukaj sa, pod.), ako sa má taky zamestnanec v danej situacii zachovat? Nie je podraz pre zamestnanca?      Pritom šef chodil aj na kamaratske navstevy k zamestnancovi.

 

Comments

  • ben 11.01.2012 Odpovědět

    Liebe Kollegen, Freunde!
    Moechte vorschlagen, dass wir – hIer und jetzt – die Antworten an die gestellten Fragen suchen werden. – Heinz Leymann, wie Sie wissen, ist, leider, seit 1999 tot.

    Meine Frage richtet sich jetzt an Frau Christine Kreitlow und lautet (antworten kann jedoch jeder von euch):
    Hat eine Politik der Mobbingverbeugung heute ueberhaupt eine Chance?
    ben

  • ben 11.03.2012 Odpovědět

    Und hier noch 2 Fragen fuer Herrn Walzter Plutsch aus Oesterreich:

    Hallo Walter!
    Meine Fragen zu Deinen “2 Fragen (an Heinz Leymann)” jetzt lauten:

    1. Wie hast Du damals (1998) ueber das Phenomen “Mobbing” erfahren?
    2. Wie ist Deine subjektive Erklaerung, dass “das Moben und Bossen so extrem zugenommen ist” ?

    Vielen Dank fuer Deine Antworten
    ben

  • ben 11.03.2012 Odpovědět

    Und hier sind die Antworten von Walter Plutsch:

    Gerne gebe ich Dir, Pavel, menie Antworten:

    1. 1998 erhielt ich von meinen beiden Söhnen ein kleines Buch über Probleme am Arbeitsplatz. Aus diesem erfuhr ich erstmals, dass derartige Vorkommnisse “Mobbing” genannt werden. Leider habe ich es nicht mehr. Habe es ausgeborgt und nicht mehr erhalten. Mit den Büchern von “Leymann” erging es mir auch so. Um diese tut es mir wirklich sehr leid.

    2. Für mich steht “Neid” an oberster Stelle. Die Unfähigkeit der “Mobber”. z.B.: Etwas spontan zu entscheiden, sowie wenig Ahnung von ihren eigentlichen Aufgaben. (2). Eifersucht (3). Führungsschwäche (4). Mangelndes Feingefühl (5). Geld- und Machtgier (6). Eine angeborene kriminelle Eigenschaft (7). Weil unser “Rechtsstaat” diese “Verbrecher” schützt, ja sogar eine gesetzliche Klar- und Besserstellung für nicht notwendig hält! – Es geht in Österreich ja nur um ca. 5.000.000 Menschen die darunter leiden und täglich werden es mehr (8). Auch der “Psychologen- und Psychiaterverband” hat sehr gegen ein “Antimobbing-Gesetz” gekämpft (9)
    Den “Sozialversicherungen” und der “Wirtschaft” ist es offenbar auch egal, wenn Ihnen durch “Mobbing” so extrem viel Geld verloren geht!(10).

    Walter Plutsch, 3.11. 2012 (via post pavel beno)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *