Workshop v Praze na téma „Diagnostika psychického násilí na pracovišti …“,

… se uskuteční dne 3.5. 2018 v době od 10,00 do cca 16,30 hod.

worksop 2018 – Informace o setkání

Toto setkání iniciovala skupina lidí, kteří nejsou spokojeni s tím, jak stát a jeho úředníci chrání své občany – zaměstnance (tvůrce hodnot) před psychickým násilím na pracovišti, ve firmách či organizacích. Pro tuto skupinu má bezradný a často i nekompetentní postup správních a kontrolních orgánů v této oblasti jediný výsledek: upevnění pozic agresorů a narůstající počet případů vztahové patologie – šikany, obtěžování, mobbingu či bossingu, atp. .

Setkání se rozhodli podpořit také následující firmy a ogranizace: 

  • Iniciativa za zdraví bez mobbingu  (ImG. e.V – Initiative für mobbingfreie Gesundheit  e.V. ) z Německa  a

  • Občianske združenie Práca a vzťahy ze Slovenské republiky.

Účast anti-mobbingových expertů nejenom z České republiky, ale také ze  zahraničí je tedy více než pravděpodobná.

Cílem našeho setkání tak bude  posouzení současného (neutěšeného) stavu v oblasti diagnostiky a obrany či ochrany občanů-zaměstnanců  před psychickým násilím, ale také nalezení  některých nástrojů a metod pro efektivnější diagnostiku signálů a projevů psychického násilí na pracovišti a vytvoření strategie implementace těchto nástrojů a metod do současné a budoucí praxe firem a organizací.

Zájemci o účast v našem workshopu se mohou přihlásit již nyní:

Přihláška k účasti

a žádat o podrobnější informace o podmínkách účasti, účastnících a detailnějším programu tohoto setkání.

O tyto informace žádejte laskavě na některé z našich (níže uvedených) kontaktních adres.

Současně bychom rádi požádali zaměstnance, kteří se již stali terčem – příp. i svědky – některé z forem vztahové patologie (mobbing, šikana, atp. …), aby se s námi podělili o své zkušenosti s ochranou některých kontrolních a státních organů – kupř. inspektorátů práce, školní inspekce, Policie ČR či orgánů justice,  před psychickým násilím tím, že odpoví na  následující  3otázky …

S díky za Váš zájem, příp. účast a s pozdravem (za celý realizační tým)

PhDr. Pavel Beňo

Kontakty: : Práce & vztahy, expertní skupina, Tovačovského 2/92, 130 00 Praha 3 , Tel.: 222100440 n. 602349848, E-Mail: workshop18@leymannspirit.eu.

 

Naše (3) otázky a Vaše odpovědi:

Všem zájemcům o oblast Práce & vztahy bychom touto cestou rádi položili (v kontextu našeho setkání v Praze) následující 3 otázky:

1. Jaký je Váš názor na míru ochrany občana-zaměstnance v ČR před psychickým nátlakem a násilím?

2. Myslíte si, že je míra pozornosti věnovaná tomuto tématu ze strany představitelů politické a státní moci (zákonodárci, soudy, kontrolní orgány – kupř. ombudsman, inspektoráty práce …) dostačující? Proč ano a příp. proč ne?

3. Existuje něco, co by se v ochraně občana-zaměstnance před psychickým násilím v ČR mělo zlepšit a příp. i jak?

A zde jsou odpovědi, které jsme od vás dostali:

Martina:
1.  Neřekla bych, že je tato věc vůbec řešena a v mnoha firmám a organizacích se tomuto tématu nevěnují. Sice se začíná tu a tam objevovat pozice “ombudsmana”, ale to je zatím velmi ojedinělé a zejména se to děje ve firmách, které se svou podstatou věnují něčemu jinému než rychlý zisk. Myslím si, že pokud se člověk v zaměstnání dostane pod psychický tlak (např. když po něm nadřízený chce lepší výsledky, rychlejší úspěch nebo větší nasazení) nemá dotyčný zaměstnanec moc šance jak tomu uniknout. Většina se asi podřídí a snaží se požadavky splnit, takže se vlastně rozhodnou tlaku podlehnout. Jiní asi zváží, zda jim takové zacházení za to stojí (výše platu, pozice, možnost dalšího profesního postupu, zajištění rodiny) a rozmyslí se zda zůstanou a dobrovolně se tomuto stylu podřídí a jiní si zas řeknou, že jim to za to nestojí a dají výpověď.
Zaměstnanec vystavený psychickému násilí se popravdě nemá na koho obracet. Pokud je nátlak na jeho osobu vyvíjen ze straně vedení, kam by se vlastně mohl obracet? A pokud je to ze strany spolupracovníků a vedoucí není natolik osvícený a rozhodný tuto situaci řešit, tak je to opět na mrtvém bodě. Ani pozice HR specialisty neboli personalisty není spásná. Většinou se řídí pokyny shora a nenabízí zaměstnancům zvláštní pomoc v nouzi.
Většinou se setkávám s názorem, že pokud tě v práci šikanují tak je nejlepší “držet hubu a krok”, jestli tedy chceš zůstat na svém místě a nemít další problémy. Znám případ, kdy byl zaměstnanec dlouhodobě vystavován ponižování a tlaku ze strany vedení organizace a vůbec ho nenapadalo odejít někam jinam. Měl za to, že v životě už něčeho dosáhl a chtěl si svou pozici udržet. Dobrovolně tedy čelil značnému tlaku, který ho psychicky ničil.

2. To zdaleka ne. Určitě ve společnosti převládá již to výše zmíněné “držet hubu a krok” a “proč se dělat násilí, když si šéf potřebuje jen trochu zařvat a vyventilovat se”. Bohužel naše současná politická garnitura není žádnou ukázkou mravnosti a slušnosti a nepochybuji, že v zákulisí stranických schůzek nebo různých politických výborů možná i někteří poslanci sami podléhají nátlaku a výhrůžkám od svých politických protivníků. Stejný dojem mám i u soudců nebo kontrolních orgánů – tak časté jsou případy jejich zkorumpovanosti,o kterých pomalu denně slyšíme a nejsou již tudíž tolik důvěryhodné. V současné chvíli mám dojem, že ve společnosti převládá snaha o “lidovost” – jednoduchá hesla, sem tam lež, pomluva, veřejné zostuzení… v takovém prostředí se určitě psychickému násilí velmi daří a oběti mohou být všude.

3. Nějaký důvěryhodný institut, který ještě neztratil svůj kredit. To mohou být personalisté, kteří budou v rámci své firmy nezávislí a budou mít ve své náplni práce pomoc a podporu zaměstnanci v případě psychického násilí. Mohou to být odbory, pokud by fungovaly správně a všude stejně, což se neděje. Mohou to být i inspektoráty práce, které ale bohužel také vězí v mašinérii byrokracie a pokud zafungují, je to díky osobnímu angažování jedince nikoli zásluhou instituce jako celku. I pro mě je otázkou jak tuto situaci zlepšit. Lze to ještě vůbec??

Pavel reaguje na předcházející text Juraje :
Souhlasím s uvedenými myšlenkami i Vaším textem… snad s drobným doplněním: Inspektoráty práce, pokud vím, tak alespoň některé, se již o „prošetřování šikany na pracovišti“ snaží (a to i přesto že dostanou kupř. podnět na prošetření mobbingu! ).
Jejich pokusy a způsoby takového „šetření“ (vyšetřování?) však působí z pohledu současného stavu vědění o vztahové patologii a neurovědách – alespoň na mne – spíše amatérsky, neodborně a v některých případech až diletantsky, takže samotný proces a závěry jejich šetření zapříčiní v konečném důsledku – a často! – nikoli jako prevence nežádoucího chování, ale kromě toho, že většinou stejně žádnou „šikanu“ nezjistí, tak spíše „posilují nežádoucí „sebevědomí“ a „psychický nátlak“ na straně agresorů samotných…
V našem workshopu bychom tedy měli navrhnout také vhodnější postupy pro takováto šetření, a to vč. přesnější metodiky diagnostiky psychického nátlaku či násilí. A to by mělo znamenat i pro samotné inspektory měně pocitů frustrace a vyhoření, než je tomu v současné době… pb

Juraj: 
1. Nevyzrálost, nepřipravenost a špatný výběr manažerů vede k tomu, že se uchylují k psychickému nátlaku a násilí. V podstatě někteří manažeři samotné vedení lidí ani jinak neumí. Firma je nepřipravila na post vedoucího pracovníka, který má odpovědnost za lidi a místo toho aby je vedl, tak je nutí, nařizuje, přikazuje, vyhrožuje, zadává častokrát nereálné termíny, přetěžuje, psychicky týrá, atd. Obecně v ČR je míra ochrany zaměstnanců malá, jelikož ne každý má peníze na soudy a advokáty. Ne každý má odvahu a zejména chuť „bojovat sám za sebe a za svá práva“. Samotná Ústava nebo ZP je manažerům vzdálená.
2. NENÍ dostačující, jelikož legislativci, inspektoráty práce, lékaři, atd. se nezabývají ani ze svého pohledu otázkou šikany a pod. Stát už vůbec (možná MPSV) neřeší komplexně otázku prevence ale i následků šikanózního jednání.
3. Možná u velkých firem povinné zavedení institutu ochránce zaměstnance na pracovišti (firemní ombudsman) před všemi patologickými jevy a praktikami. Do manažerského vzdělávání více zakomponovat manažerskou etiku. Etické kodexy směřovat cíleně na etické problémy uvnitř firmy. Jsou firmy, co mají EK je proklamační a směrem ven. Chlubí se jak jednají se svými partnery, že řeší ekologii a pod. Ale nevidí a ani se nechtějí zbývat otázkou, co je neetické ve firmě.

 

Jitka  

Zákon o ochraně zaměstnanců existuje, je potřeba ho zcela naplňovat na konkrétních pracovištích. Toto by mělo být efektivně kontrolováno. Za porušování by měly být sankce pracovníků, kteří mají za naplnění lidských pracovně – zaměstnaneckých vztahů zodpovědnost!!

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *