Workshop v Praze na téma „Diagnostika psychického násilí na pracovišti …“,

… se uskuteční dne 3.5. 2018 v době od 10,00 do cca 16,30 hod.

worksop 2018 – Informace o setkání

Přihlášení účastníci – stav ke dni 29. 04. 2018

Program setkání – workshopu

Toto setkání iniciovala skupina lidí, kteří nejsou spokojeni s tím, jak stát a jeho úředníci chrání své občany – zaměstnance (tvůrce hodnot) před psychickým násilím na pracovišti, ve firmách či organizacích. Pro tuto skupinu má bezradný a často i nekompetentní postup správních a kontrolních orgánů v této oblasti jediný výsledek: upevnění pozic agresorů a narůstající počet případů vztahové patologie – šikany, obtěžování, mobbingu či bossingu, atp. .

Setkání se rozhodli podpořit také následující firmy a ogranizace: 

  • Iniciativa za zdraví bez mobbingu  (ImG. e.V – Initiative für mobbingfreie Gesundheit  e.V. ) z Německa  a

  • Občianske združenie Práca a vzťahy ze Slovenské republiky.

Účast anti-mobbingových expertů nejenom z České republiky, ale také ze  zahraničí je tedy více než pravděpodobná.

Cílem našeho setkání tak bude  posouzení současného (neutěšeného) stavu v oblasti diagnostiky a obrany či ochrany občanů-zaměstnanců  před psychickým násilím, ale také nalezení  některých nástrojů a metod pro efektivnější diagnostiku signálů a projevů psychického násilí na pracovišti a vytvoření strategie implementace těchto nástrojů a metod do současné a budoucí praxe firem a organizací.

Zájemci o účast v našem workshopu se mohou přihlásit již nyní:

Přihláška k účasti

a žádat o podrobnější informace o podmínkách účasti, účastnících a detailnějším programu tohoto setkání.

O tyto informace žádejte laskavě na některé z našich (níže uvedených) kontaktních adres.

Současně bychom rádi požádali zaměstnance, kteří se již stali terčem – příp. i svědky – některé z forem vztahové patologie (mobbing, šikana, atp. …), aby se s námi podělili o své zkušenosti s ochranou některých kontrolních a státních organů – kupř. inspektorátů práce, školní inspekce, Policie ČR či orgánů justice,  před psychickým násilím tím, že odpoví na  následující  3otázky …

S díky za Váš zájem, příp. účast a s pozdravem (za celý realizační tým)

PhDr. Pavel Beňo

Kontakty: : Práce & vztahy, expertní skupina, Tovačovského 2/92, 130 00 Praha 3 , Tel.: 222100440 n. 602349848, E-Mail: workshop18@leymannspirit.eu.

 

Naše (3) otázky a Vaše odpovědi:

Všem zájemcům o oblast Práce & vztahy bychom touto cestou rádi položili (v kontextu našeho setkání v Praze) následující 3 otázky:

1. Jaký je Váš názor na míru ochrany občana-zaměstnance v ČR před psychickým nátlakem a násilím?

2. Myslíte si, že je míra pozornosti věnovaná tomuto tématu ze strany představitelů politické a státní moci (zákonodárci, soudy, kontrolní orgány – kupř. ombudsman, inspektoráty práce …) dostačující? Proč ano a příp. proč ne?

3. Existuje něco, co by se v ochraně občana-zaměstnance před psychickým násilím v ČR mělo zlepšit a příp. i jak?

A zde jsou odpovědi, které jsme od vás dostali:

Jana: 

1. Ze své vlastní zkušenosti mohu říci, že ochrana občana – zaměstnance před psychickým nátlakem a násilím v ČR není absolutně žádná. Všichni se tím „ jakoby „ na oko zabývají, hovoří o problému, ale pouze tak nějak všeobecně. Udělají prostě to nejnutnější, co je v danou chvíli potřeba – tzn. vyslechnou Vás, ale pak od Vás dají všichni ruce pryč….nechtějí s tím mít nic společného. Pomoz si sám.

2. Co se týče míry pozornosti ze strany politické a státní moci – sama jsem se setkala s přístupem IP a také ombudsmana a výsledek je nulový.Donekonečna tlumočíte, popisujete Váš problém a oni jakoby neslyší…. a nebo jen něco. IP absolutně neplní svou funkci ani poté, co musí podnět opětovně prošetřit. Vy na ně spoléháte, říkáte si, kdo jiný by mi mohl pomoci???? A ve výsledku se IP dokonce nezastane Vás, byť má spoustu důkazů, že došlo ze strany zaměstnavatele k pochybení. Nechtějí se ničím zabývat a „ fungují „ jak podle nějaké šablony Dokonce jsem se obrátila také na ministerstvo školství a odpověď?

3. Určitě ano. Především by v každém kraji měla být nějaká organizace, kam by mohl dotyčný člověk jít se svým problémem, svěřit se a hlavně mít důvěru v lidi, kteří by mu měli být oporou a hlavně mít zájem podnět řešit. Sama vím, kolik to všechno stojí času a úsilí , pokud sedíte na Netu a píšete, voláte, jezdíte, platíte…..kdo tohle nezažil, nikdy nepochopí jaká je to beznaděj. Vždyť pokud se psychické násilí děje lidem kolem nás, dělá to z nich totální trosky, začnou pochybovat sami o sobě, ztrácejí sebevědomí a proto je potřeba nám pomoci.

Kateřina:

1. Téma psychického nátlaku není v české populaci ještě dostatečně otevřeno a myslím si, že lidé neumí tento problém pojmenovat. Obecně je v ČR téma psychického onemocnění a násilí velkým tabu, o kterém se zkrátka nemluví.

2. Zaregistrovala jsem vznik NUDZ jako referenčního pracoviště pro oblast duševního zdraví, SZU se v kategorizaci práce věnuje psychické zátěži na pracovišti a WHO vydalo The European Mental Health Action Plan 2013-2020. Existuje institut ombudsmana. Myslím, že pozornost tématu věnována je, ale spíše je potřeba hodnotit jak účinné jsou jednotlivé kroky. Do soudního prostředí nemám zatím dostatečný vhled, proto si netroufám hodnotit.

3. Zlepšit by se měla diskuze s občany, o co by měli zájem.

 

Martina:

1.  Neřekla bych, že je tato věc vůbec řešena a v mnoha firmám a organizacích se tomuto tématu nevěnují. Sice se začíná tu a tam objevovat pozice “ombudsmana”, ale to je zatím velmi ojedinělé a zejména se to děje ve firmách, které se svou podstatou věnují něčemu jinému než rychlý zisk. Myslím si, že pokud se člověk v zaměstnání dostane pod psychický tlak (např. když po něm nadřízený chce lepší výsledky, rychlejší úspěch nebo větší nasazení) nemá dotyčný zaměstnanec moc šance jak tomu uniknout. Většina se asi podřídí a snaží se požadavky splnit, takže se vlastně rozhodnou tlaku podlehnout. Jiní asi zváží, zda jim takové zacházení za to stojí (výše platu, pozice, možnost dalšího profesního postupu, zajištění rodiny) a rozmyslí se zda zůstanou a dobrovolně se tomuto stylu podřídí a jiní si zas řeknou, že jim to za to nestojí a dají výpověď.
Zaměstnanec vystavený psychickému násilí se popravdě nemá na koho obracet. Pokud je nátlak na jeho osobu vyvíjen ze straně vedení, kam by se vlastně mohl obracet? A pokud je to ze strany spolupracovníků a vedoucí není natolik osvícený a rozhodný tuto situaci řešit, tak je to opět na mrtvém bodě. Ani pozice HR specialisty neboli personalisty není spásná. Většinou se řídí pokyny shora a nenabízí zaměstnancům zvláštní pomoc v nouzi.
Většinou se setkávám s názorem, že pokud tě v práci šikanují tak je nejlepší “držet hubu a krok”, jestli tedy chceš zůstat na svém místě a nemít další problémy. Znám případ, kdy byl zaměstnanec dlouhodobě vystavován ponižování a tlaku ze strany vedení organizace a vůbec ho nenapadalo odejít někam jinam. Měl za to, že v životě už něčeho dosáhl a chtěl si svou pozici udržet. Dobrovolně tedy čelil značnému tlaku, který ho psychicky ničil.

2. To zdaleka ne. Určitě ve společnosti převládá již to výše zmíněné “držet hubu a krok” a “proč se dělat násilí, když si šéf potřebuje jen trochu zařvat a vyventilovat se”. Bohužel naše současná politická garnitura není žádnou ukázkou mravnosti a slušnosti a nepochybuji, že v zákulisí stranických schůzek nebo různých politických výborů možná i někteří poslanci sami podléhají nátlaku a výhrůžkám od svých politických protivníků. Stejný dojem mám i u soudců nebo kontrolních orgánů – tak časté jsou případy jejich zkorumpovanosti,o kterých pomalu denně slyšíme a nejsou již tudíž tolik důvěryhodné. V současné chvíli mám dojem, že ve společnosti převládá snaha o “lidovost” – jednoduchá hesla, sem tam lež, pomluva, veřejné zostuzení… v takovém prostředí se určitě psychickému násilí velmi daří a oběti mohou být všude.

3. Nějaký důvěryhodný institut, který ještě neztratil svůj kredit. To mohou být personalisté, kteří budou v rámci své firmy nezávislí a budou mít ve své náplni práce pomoc a podporu zaměstnanci v případě psychického násilí. Mohou to být odbory, pokud by fungovaly správně a všude stejně, což se neděje. Mohou to být i inspektoráty práce, které ale bohužel také vězí v mašinérii byrokracie a pokud zafungují, je to díky osobnímu angažování jedince nikoli zásluhou instituce jako celku. I pro mě je otázkou jak tuto situaci zlepšit. Lze to ještě vůbec??

Pavel reaguje na předcházející text Juraje :
Souhlasím s uvedenými myšlenkami i Vaším textem… snad s drobným doplněním: Inspektoráty práce, pokud vím, tak alespoň některé, se již o „prošetřování šikany na pracovišti“ snaží (a to i přesto že dostanou kupř. podnět na prošetření mobbingu! ).
Jejich pokusy a způsoby takového „šetření“ (vyšetřování?) však působí z pohledu současného stavu vědění o vztahové patologii a neurovědách – alespoň na mne – spíše amatérsky, neodborně a v některých případech až diletantsky, takže samotný proces a závěry jejich šetření zapříčiní v konečném důsledku – a často! – nikoli jako prevence nežádoucího chování, ale kromě toho, že většinou stejně žádnou „šikanu“ nezjistí, tak spíše „posilují nežádoucí „sebevědomí“ a „psychický nátlak“ na straně agresorů samotných…
V našem workshopu bychom tedy měli navrhnout také vhodnější postupy pro takováto šetření, a to vč. přesnější metodiky diagnostiky psychického nátlaku či násilí. A to by mělo znamenat i pro samotné inspektory měně pocitů frustrace a vyhoření, než je tomu v současné době… pb

Juraj: 

1. Nevyzrálost, nepřipravenost a špatný výběr manažerů vede k tomu, že se uchylují k psychickému nátlaku a násilí. V podstatě někteří manažeři samotné vedení lidí ani jinak neumí. Firma je nepřipravila na post vedoucího pracovníka, který má odpovědnost za lidi a místo toho aby je vedl, tak je nutí, nařizuje, přikazuje, vyhrožuje, zadává častokrát nereálné termíny, přetěžuje, psychicky týrá, atd. Obecně v ČR je míra ochrany zaměstnanců malá, jelikož ne každý má peníze na soudy a advokáty. Ne každý má odvahu a zejména chuť „bojovat sám za sebe a za svá práva“. Samotná Ústava nebo ZP je manažerům vzdálená.
2. NENÍ dostačující, jelikož legislativci, inspektoráty práce, lékaři, atd. se nezabývají ani ze svého pohledu otázkou šikany a pod. Stát už vůbec (možná MPSV) neřeší komplexně otázku prevence ale i následků šikanózního jednání.
3. Možná u velkých firem povinné zavedení institutu ochránce zaměstnance na pracovišti (firemní ombudsman) před všemi patologickými jevy a praktikami. Do manažerského vzdělávání více zakomponovat manažerskou etiku. Etické kodexy směřovat cíleně na etické problémy uvnitř firmy. Jsou firmy, co mají EK je proklamační a směrem ven. Chlubí se jak jednají se svými partnery, že řeší ekologii a pod. Ale nevidí a ani se nechtějí zbývat otázkou, co je neetické ve firmě.

Jitka  

Zákon o ochraně zaměstnanců existuje, je potřeba ho zcela naplňovat na konkrétních pracovištích. Toto by mělo být efektivně kontrolováno. Za porušování by měly být sankce pracovníků, kteří mají za naplnění lidských pracovně – zaměstnaneckých vztahů zodpovědnost!!

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *